Bitevní loď do kapsy

(15.9.2005)

 

   Už delší dobu jsem pomýšlel na pořízení nějakého „kapesního“ RC lodního modelu, něco podobného, jako má třeba Keba Prezidenta Masaryka. Prostě takovou lodičku do bazénku případně na klidnou vodu, kterou lze vzhledem k malým rozměrům snadno přepravovat a všude možně tahat s sebou.

 

Bitevní loď do kapsy.

 

   To je pro mě poměrně důležité, jelikož zatím nemám příliš možností využívat auto, a tak často cestuji autobusem a MHD. Když jsem loni v létě zprovoznil Musaši, začal jsem se myšlenkami na takový model zabývat více. Podzim a zimu jsem strávil na stáži v Německu, takže jsem bohužel nemohl aktivně modelařit a stavět něco na novou sezónu, zato jsem měl dost času pořádně popřemýšlet o plánech do budoucna.

 

Bitevní loď do kapsy.   Co se týkalo malé RC lodičky, dospěl jsem k závěru, že pokud má model trochu slušně vypadat, bude to chtít opět využít nějaký vhodný plastikový či papírový model. Dokonce jsem už měl vyhlédnutý vážný tip, vystřihovánku bitevní lodi Arizona z časopisu ABC, která mi doma ležela už několik let a dosud jsem se k její stavbě nedostal.

   Začal jsem tedy rozmýšlet, jak stavbu zrealizovat a okamžitě jsem narazil na řadu potíží. Historické válečné lodě nejsou zrovna snadnou předlohou pro lodní modely. Jejich nástavby jsou velice členité a trupy dlouhé a úzké, což může způsobovat potíže s instalací veškerého vybavení, obzvláště u menších modelů. Například mi dělalo starost ovládání kormidla umístěného v úzké zádi, takže jsem uvažoval o možnosti náhradního řešení - řízení modelu pomocí otáček dvou šroubů.

 

   Dále jsem přemýšlel o nejvhodnější technice stavby trupu apod. Na jaře po návratu domů jsem se konečně mohl zas do něčeho pustit, ale stavbu minilodičky jsem nakonec nezahájil. Na základě zkušeností z pouštění, obzvláště z letošních jarních Lužin, kde pěkně foukalo, jsem usoudil, že vhodnější bude se nyní zaměřit spíše na stavbu něčeho většího a bytelnějšího. Dalším důvodem bylo, že jsem chtěl letos prioritně pořídit něco do vzduchu a konečně si pořádně zalétat, jelikož RC set Piper nesplnil očekávání a byl už notně opotřebovaný. Hodlal jsem jej tedy zrušit, vykuchat vybavení a vhodně ho využít. Z toho se nakonec zrodil pokus o hydroglyzér.

 

Bitevní loď do kapsy.   Na minilodičku jsem ale přesto úplně nezapomněl. Stavbu nového modelu jsem sice odložil na neurčito, ale místo toho mně napadlo zatím zkusit přestavět na RC některý z mých starších modelů. Z nich se mi nakonec jako nejvhodnější jevila vystřihovánka rakouské bitevní lodi Wien, kterou jsem postavil před třemi roky a od té doby mi ležela jen tak ve vitrínce. Zamlouvala se mi hlavně pro svou vhodnou velikost a relativně nejkvalitnější vzhled. Rovněž její konstrukce slibovala nejmenší komplikace při úpravách. Trochu jsem o tom pouvažoval a pak se rozhodl, že za pokus to stojí.

 

Bitevní loď do kapsy.   Hlavní problém při realizaci mého plánu představovalo ovládání kormidla. V době, kdy jsem Wien stavěl, jsem teprve podnikal první nesmělé krůčky do světa aktivní modelařiny a na RC vybavení ještě zdaleka nepomýšlel. Lodičku jsem tedy koncipoval pouze jako volně plovoucí. Jelikož se mi nyní nechtělo provádět příliš destruktivní zásahy do trupu, zvolil jsem nakonec nejsnazší řešení a rozhodl se vést táhlo ke kormidlu vnějškem i za cenu narušení estetiky modelu. Na vršek drátu tvořícího osu kormidla jsem vteřinovým lepidlem přilepil kormidelní páku zhotovenou z kousku plechu a se servem ji spojil táhlem z drátku, které prochází dovnitř modelu škvírou mezi nástavbou a palubou. Miniservo ovládající kormidlo pochází z RC setu letadla a uvnitř trupu je na svém místě přichyceno kapkami vteřinového lepidla.

 

Bitevní loď do kapsy.   Další potíž byla s pohonem. Nejprve jsem odstranil starou hřídel se šroubem. Novou hřídel jsem zhotovil z drátu do kola a lodní šroub z kousku plechu. K pohonu modelu jsem použil noname elektromotorek podobného typu, co se používá v hračkách. Jelikož vzhledem k rozměrům a ceně nepřipadalo v úvahu použití plnohodnotného regulátoru, využil jsem pro ovládání motoru servozesilovač ze starého serva pořízeného v bazaru.

    K řízení modelu používám vysílač a přijímač pocházející z RC setu letadla, což pro daný účel plně postačuje a není tak třeba všude tahat drahou plnohodnotnou RC soupravu.

 

Bitevní loď do kapsy.    Jako zdroj pro model slouží čtyři AA NiMH akumulátory Panasonic o kapacitě 1600 mAh umístěné v držáku přijímačových baterek. Původně byly sice pořízeny pro napájení všelijaké domácí elektroniky, ale nakonec mi slouží převážně v modelech.

   Na závěr úprav byl model dovážen pomocí rybářských olůvek. Jeho hmotnost po rekonstrukci činí cca 300 g. Při zkouškách ve vaně se přihodila nepříjemnost, že nárazy o stěnu popraskal lak na špičce trupu a papírová obšívka začala vlhnout. Proto jsem nakonec ještě celý trup zvnějšku natřel epoxidem pro zvýšení odolnosti proti vodě a mechanickému poškození.

 

Bitevní loď do kapsy.   Při zkušební plavbě se ukázalo, že model má solidní plavební vlastnosti. Výkon pohonu je až zbytečně velký a na plný plyn se lodička pohybuje spíše jako svižná torpédovka, než jako rozvážná bitevní loď. Přitom se příďová vlna téměř přelévá přes palubu a pro maketový dojem je třeba citlivě pracovat s plynem, což není tak jednoduché, protože neupravený servozesilovač nemá jako regulátor moc ideální vlastnosti (úzký neutrál, malý rozsah regulace). To je sice poněkud nepříjemné, ale podstatné je, že pohon modelu pracuje spolehlivě a motor i regulátor se ani při delší plavbě na plný plyn nebezpečně nehřejí. Přestože rádio z RC setu není příliš kvalitní, v rozumných vzdálenostech od břehu řízení funguje spolehlivě, i když je anténa přijímače smotaná v podpalubí. Akumulátory mají pro daný účel kapacitu víc než dostatečnou a umožňují dlouhou plavbu bez nabíjení.

    S výsledným dílem jsem tedy spokojen, přestože se jedná pouze o improvizaci s různými nedostatky. Model je schopen plavby nejen v bazénku, ale i na klidné hladině na rybníce a dobře poslouží, než si časem pořídím nějakou dokonalejší mini lodičku.

 

Petr Plát