Dněpr - slasti i strasti

aneb útrapy modeláře samouka

(2.9.2005)

   Po zveřejnění pár fotografií mého modelu Dněpr jsem byl osloven a požádán o článek k němu. Pokusím se tedy trochu přiblížit historii vzniku i provozu mého modelu a snad i dát pár rad a ponaučení.

 

   Všechno začalo někdy v roce 1986. Tehdy jsem získal z druhé, nebo spíše několikáté ruky dosti opotřebovanou RC soupravu Modela Digi. Mnozí z vás ji jistě ještě pamatují. Krásná hranatá plechová krabice vysílače. Soupravu jsem chtěl samozřejmě využít a tak jsem se rozhodl pro stavbu nějaké lodi. A protože za nejkrásnější lodě považuji remorkéry, tak volba byla jasná.

   Kde ale vzít nějaký plán nebo nějaké podklady? Protože jsem nebyl nikde organizován, neměl jsem k ničemu takovému přístup. Ve škole se mi však jednou dostal do ruky nějaký starý sovětský časopis o technice a modelech. Tam jsem objevil pár fotografií remorkéru používaného na voj.základně ve Vladivostoku. A bylo vyhráno! Bohužel fotografie poskytovaly jenom pohledy na plovoucí loď. Takže tvar trupu pod hladinou mi zůstal utajen. Model tudíž není žádná maketa, ale taková loď pro radost. Má délku 52 cm a výtlak 1,5kg.

DněprDněpr

 

   V roce 1986 jsem model rozestavěl, hotový byl trup a nástavby. Zbývalo dokončit povrchovou úpravu, detaily a instalaci vybavení. Potom se ozvala vlast a já narukoval. Za dva roky vojny model upadl v zapomnění. Po návratu z vojny jsem mněl samozřejmě jiné starosti, asi jako každý v tom věku. Čas plynul, model ve sklepě rozesychal a prášilo se na něj. Někdy v roce 1994 jsem stěhoval své věci ze sklepa do garáže a na zapomenutý model jsem přišel. V garáži již dlouho neležel. Ještě v tom roce už model jezdil. Samozřejmě že se na něm projevilo mnoho chyb a vad způsobených jak mou neznalostí, tak dlouholetým pobytem ve sklepě. Asi za čtyři roky pak model prodělal generální opravu. Provedl jsem kompletně novou povrchovou úpravu, takže se mi podařilo aspoň částečně odstranit některé neduhy, jako např.praskání laku. Také jsem doplnil řadu detailů. Tvar trupu jsem vyřešil zapůjčením plánku ke stavebnici Pilot 24. Takže trup pod čarou ponoru je dosti podobný této lodi a nad ponorem už je postavený podle fotografií.

   Trup je klasické konstrukce. Překližková žebra a kýl, obšívka trupu je plaňkovaná a příďová a záďová část je ze smrkových prkének. A tady je první problém se kterým se určitě už někteří setkali. Trup je ze dvou druhů dřeva a z toho samozřejmě plynou i rozdílné vlastnosti. Důsledkem toho je, že při nedokonalé povrchové úpravě trup vlivem změny vlhkosti a teploty praská právě ve spoji dvou různých materiálů. Z toho plyne první ponaučení a rada: věnovat povrchové úpravě trupu obzvláštní pozornost.

   Trup je potřeba řádně naimpregnovat. Ve starší literatuře je uváděna jako jedna z možností napuštění fermeží. Já sám s úspěchem použil napouštěcí Luxol. Potřeba je provést aspoň tři nátěry. Nejlépe však asi uděláme, když trup aspoň lehce laminujeme.

   Model jsem stavěl způsobem“co dům dal“, takže na palubu jsem použil sololit. Není to typický modelářský materiál, ale v nouzi jistě poslouží. Opět ale zdůrazňuji řádně napustit a nalakovat. Příďové hrazení jsem udělal z mosazného plechu, protože tenkou překližku se mi tehdy nepodařilo dokonale ohnout do potřebného tvaru a s plechem nebyly žádné problémy.

 

DněprDněprDněpr

 

   Nástavba je z překližky. Několikrát lakovaná. Okénka jsou z obalů na kazety a CD. Rámy kulatých okének jsem udělal z podložek pod matky. V kormidelně jsou okénka vyřezaná podle otvorů v nástavbě a zapuštěná. Rámy oken jsem pak vyřezal ze dvou na sebe nalepených stříbrných samolepících fólií a nalepil na okna, takže kryjí spoj mezi oknem a stěnou nástavby. Při lepení oken jsem použil lepidlo Herkules. Přebytečné se po použití dá vodou umýt a když náhodou zaschne někde kde nemá tak je aspoň transparentní.  Zkoušel jsem i sekundová lepidla, ale nedoporučuji. Nedají se již odstranit a při lepení větší plochy vlivem vlhkosti (stačí vlhké ruce) lepený spoj i okolí zbělá, takže je okénko částečně neprůhledné. O nemožnosti opětovného usazení lepeného dílu nemluvě. Na okénka nad strojovnou jsem použil zbytky z plata na léky. Je jich mnoho různých tvarů a velikostí, každý si jistě vybere. Součástí nástavby je plně funkční otočný a odpružený tažný hák. Je vyrobený z měděného drátu a mosazného plechu.

 

Dněpr

 

Doplňky a drobné díly, komín, dveře apod. jsou z deskového polystyrenu různé síly. Použil jsem i několik hotových doplňků-záchr.kruhy, houkačka, větráky, zadní křížová pacholata a pouzdra záchr.vorů. Kotevní naviják, reflektor a vše ostatní je vlastní tvorba z již zmiňovaných materiálů. Zábradlí a madla jsou z ocel.drátu. Vlajky pak jsou papírové,vytištěné poč.tiskárnou. Celková stavba nástavby bohužel vyšla dosti těžká, čemuž jsem tenkrát ale nevěnoval dostatečnou pozornost. To spolu s nevhodným rozmístěním vnitřního vybavení mělo později za následek málem katastrofu. Loď neměla dostatek stability a stačil silný boční poryv větru a ležela na boku. Ještě že umím rychle plavat. Přesto že se statečně bránila, svému osudu by neunikla! Z toho plyne další ponaučení: nástavbu stavět pokud možno co nejlehčí,dovážit se dá vždycky a věnovat stabilitě lodi maximální pozornost. Závisí na tom její bezpečnost!

 

DněprDněpr

 

   K pohonu jsem použil malý motor z nějaké hračky, napájený tříčlánkem 1700 mAh. Jak jsem dospěl zrovna k tomu neobvyklému tříčlánku již dnes nevím, ale na tak malý model to stačí. Motor pohání převodem 1:2,5 (převod je nutný i kvůli zástavbě motoru-nevejde se na přímo) klasický třílistý lodní šroub Modela 30 mm v opačném postavení v otočné Kortyho dýze spojené s kormidlem. Opačné postavení šroubu jsem použil poté, co jsem zjisti, že loď má větší tah dozadu než dopředu. Šroub jsem tedy upravil a otočil. Protože jsem měl problémy s pronikáním vody podél lodního hřídele, vyřešil jsem to přilepením těsnícího gumového kroužku vyseknutého z gumové rukavice. Vytvořil jsem tak jakési miniaturní gufero, které brání pronikání vody dovnitř a vazelíny s olejem ven do vody. Zelení by jistě mněli radost.

 

Dněpr

 

Kortyho dýza není použita kvůli zvýšení výkonu (nemá ani správný hydrodynamický tvar), ale pro zvýšení manévrovacích schopností. Tím že se otáčí spolu s kormidlem jsem dosáhl skvělých manévrovacích možností. Loď je schopna se otočit skoro na místě, je slušně řiditelná i při zpětném chodu a hlavně při brždění se dá vychýlením kormidla účinně eliminovat boční snos zádě vlivem reakčního momentu šroubu.

   Na modelu je funkční kromě pohonu a řízení ještě osvětlení, výstražný maják za kormidelnou a otáčející se radar nad kormidelnou. Osvětlení je pomocí LED diod. Sestává z pozičních světel (zelené a červené a záďové na komíně), hlavního reflektoru na kormidelně, signálních světel na stožáru, osvětlení bočních a zadní paluby. Použil jsem 3 mm diody na signální světla, 5 mm na reflektor a ploché diody na poziční světla. Blikající maják je zapojen k hlavnímu vypínači, abych model po ježdění, kontrole či manipulaci nezapomněl vypnout, co se mi několikrát již stalo. A z toho plyne další ponaučení:dbát na řádnou kontrolu modelu. Přijít na to, že mám vybité zdroje protože jsem doma zapomněl model vypnout, až u vody je docela mrzuté a dokáže to zkazit náladu.

 

Dněpr

 

   Otáčející se radar je již jen třešničkou na dortu, kterou jsem doplnil teprve nedávno. Pohon jsem provedl malým motorkem hodně zpřevodovaným do pomala. Pomocí odporu a diod jsem ještě snížil napájecí napětí na minimum kdy se ještě motor spolehlivě točí. To hlavně kvůli hluku způsobovanému ozubenými převody. I tak je převod ještě dobře slyšet. Ale na vodě a při chodu hlavního motoru celkem zaniká. Lepší by asi bylo použít šnekový převod, má větší převodový poměr a není tak hlučný nebo několik řemeniček. Otázkou je však odpor řemínkových převodů, jestli by to motorek zvládl. Pohon radaru jsem původně umístil přímo do nástavby, ale z již zmiňovaných důvodů stability hlavně u tak malého modelu (u většího modelu by to nehrálo podstatnější roli) jsem jej umístil co nejvíce ke dnu lodi. Vznikl ovšem problem jak pohon udělat tak aby šla snímat nástavba.Použil jsem způsob podobný připojení tachografu v autě..Do malého trychtýřku se strunkou zapadá portikus s výřezem.Při správném nastavení a menší vůli to funguje spolehlivě.Viz.obrázek dole.

DněprDněpr

 

Pohon radaru je pak pomocí strunky. Protože je konzola s radarem kousek nad střechou kormidelny není to až tak moc vidět. Navigační stožár se světly je z mosazné trubičky a prutová anténa na jeho vrcholu je funkční. Povrchovou úpravu jsem provedl pomocí nitrokombinačních barev.Rychle schnou,což mojí netrpělivosti vyhovuje,dobře se s nimi pracuje,ale někdy je nutno leštit.Já leštím skoro vždy.Dobře proschlý lak velmi jemně obrousím pod vodou papírem hrubosti 1200 a vyšší.Odstraním tak drobné chyby,nachytaný prach či přilepenou mouchu po nástřiku.Pak leštím silichromem.Dá se dosáhnout opravdu velmi vysokého lesku.Otázkou samozřejmě je jak a na kterém modelu je to vhodné.Vojenské lodi by to asi neslušelo.Nápisy jsou částečně obtisky a nápisy vyřezané ze samolepící fólie.To je dnes možné nechat udělat u každé reklamní agentury.Samozřejmě že na palubu každého modelu patří také jeho posádka.Loď bez lidí je mrtvá.A tady byl kámen úrazu.Původní pokusy s moduritem selhaly,i když kamarád má výsledky docela slušné.Tak jsem zvolil styrodur.Výhodou materiálu je snadná opracovatelnost,malá.hmotnost ale nevýhodou malá pevnost. Není to tedy ani zdaleka ideální materiál.

   Na lodi mám čtyři námořníky,jejich výroba však byla z celého modelu snad nejnáročnější.Kdyby byla možnost,určitě bych volil námořníky již hotové a koupené. To by bylo asi tak vše ke konstrukci lodi.

 

   Ještě bych rád zmínil několik poznatků z mnohaletého provozu modelu. Jak jsem již zmínil,jedním z problémů bylo praskání trupu.Jednou se mi stalo,že jsem přehlédl drobnou prasklinku na trupu.Tou se voda pomalu dostávala až na dřevo konstrukce.Jak známo dřevo ve vodě nabobtná a výsledek si jistě dokážete představit.Vznikla velká prasklina a dokonce se začal loupat lak i s podkladním tmelem.To byl hlavní důvod ke generálce modelu. A tady bych mněl další ponaučení a radu:nepodceňovat kontrolu lodi po každém ježdění,i tu nejmenší prasklinku ihned opravit.Předejdete tak mnohem většímu poškození a škodě.

   Prasklinky na trupu opravuji tak,že prasklinku vybrousím až na dřevo malým brusným kotoučkem malou ruční bruskou.Vzniklý zářez pak vyplním sekundovým lepidlem, popř.doplněným plnidlem.Po řádném zaschnutí pak zabrousím s ostatním povrchem, nastříkám a rozleštím.

 

   Během provozu se stala celá řada různých situací.Od uvíznutí modelu s namotaným vlascem či vodní trávou na šroubu,přes málem potopení modelu po převrácení až po útok rozběsněné labutě.Pokud loď utopíte a podaří se vám ji vylovit tak nezoufejte,v opačném případě však ano. Loď rozeberte řádně nechte vše vyschnout,nikoli však na topení! Elektroniku však bude asi nutno rozdělat.Záleží na daném typu a provedení. Já osobně jsem po utopení vše rozebral(samozřejmě nic nefungovalo),přijímač i serva a vše nechal vyschnout.Stal se zázrak a vše zase chodilo bez problémů.S modelem jsem pak zažil ještě mnoho krásných jízd.Dokonce letos o prázdninách jsem vyzkoušel i Tug Towing po česku.Zapřáhl jsem k všeobecné nedůvěře všech přihlížejících a radosti mého syna nafukovací člun s posádkou kterou tvořil právě můj šestiletý syn.Dohromady něco přes 20 kg.A ono to opravdu jelo!Sice dost pomalu,ale co by člověk chtěl po 30 mm šroubu že?Obkroužili jsme veliký okruh po přehradě a sklidili obdiv přihlížejících. Pokud jste chtěli začít s nějakou stavbou a dočetli můj článek až sem asi si říkáte“stojí to vůbec za to? “Věřte určitě stojí! Všechno to snažení, lepení i rozčilování se mnohokrát vrátí někde u rybníka při pohledu na krásně pomalu plující model. Všem kolegům modelářům,ať těm začínajícím i těm zkušeným přeji mnoho zdaru ,trpělivost a hlavně mnoho krásných chvil u těch našich rybníků.

 

Obrázková galerie modelu

Vlastimil Hanák