Letní Lužiny - návrat k pohodě

26.6.2005

   Letošní letní setkání lodních modelářů v Praze na Lužinách se neslo ve znamení návratu na horní nádrž a tím se vrátila i tradiční pohodička, která tato setkání doprovázela. Diváků bylo podstatně méně, ale lodních modelářů ochotných zajezdit si a setkat se s ostatními bylo dost. A kdo přišel asi nelitoval - snad kromě Dády.

   Když jsme s Romanem zhruba v půl druhé po poledni přijeli k hodní nádrži, byla u vody již malá skupinka a na vodě se zkoušely již první lodě. Přivezli jsme věci z klubovny a společně s ostatními členy Klubu NAMOLO! jsme je nanosili k nádrži.

   Nádrž prošla rekonstrukcí. Břehy byly zpevněny, dno vyštěrkováno, voda byla nádherně čistá. Než jsme u břehu vytýčili trať pro Tug Towing, tak se už sešla slušná skupinka lidí a začalo se naplno jezdit. Všichni naprosto vzorně dodržovali kolíčkový systém a díky tomu k rušení nedocházelo. Stačilo se domluvit. A co bylo skvělý, že po skončení setkání, žádný kolíček nechyběl !

Tabule kolíčkového systému

   Co mě vždycky na setkání potěší jsou "novinky" . Jinak řečeno, lodě, které doposud na Lužinách k vidění nebyly. A tentokráte takových "novinek" bylo hned několik.

   Bezesporu největší novinkou byl parník Saturn pana Jirouška. Tento impozantní model je vybaven dvou šoupátkovým parním strojem s reversem chodu.  Nádrže na plyn jsou dělané. Parník je vybaven také přídavnými nádržemi na vodu a systémem automatického doplňování vody v kotli. Automatika hlídá také stav hladiny v nádržích a pokud voda dojde, vypne se automaticky čerpadlo a spustí výstražná signalizace. Výkon parního stroje lze regulovat i pomocí intenzity hoření, která je také automaticky regulována v závislosti na tlaku v kotli. Prostě paráda.

Parník Saturn při Tug Towingu

   Druhý parníkem, byl parníček Jirka. Tento sériově vyráběný model se ovšem aktivně nezapojil. Pan Černý měl smůlu v tom, že pevný líh, kterým se topí pod kotlem byl opravdu takřka prudce nehořlavý a tak se nepodařilo dosáhnout potřebného tlaku páry pro rozjezd parního stroje.

   Třetí parníček nebyl vlastně parníkem v pravém slova smyslu. Měl elektrický pohon a dokonce netradičně vyřešený příčný pohon na přídi. Ovládání do stran zajišťovaly vodní trysky pod čarou ponoru a čerpadlo z ostřikovačů pak dodávalo potřebný výkon. Fungovalo to překvapivě dobře.

   Zhruba po hodině ježdění nás většinu od vody vyhnala bouřková přeháňka, ale asi za 45 minut bylo po dešti a všichni jsme se vrátili k vodě a ježdění s loděmi se opět rozeběhlo naplno.

Anteho a Ivoše od pouštění neodradil ani déšť

   Velkou smůlu měl Dáda. Vyjel s Arturem, který měl rozvinuté plachty. Všimli jsme si, že se Artur stal neovladatelným, ale nikoho z nás nenapadlo, že by se mu to mělo stát osudným. Vítr sice foukal, ale nebyl nikterak silný a vlny taky nic moc. Všichni včetně Dády předpokládali, že vítr Artura přifoukne ke břehu. Ale po chvilce jsme s úžasem hleděli jak se Dáda vrhá do vody. Artur prostě zmizel pod hladinou a nikdo nevěděl proč. Nedaleko od Lužin bydlí Dádův syn, který přišel na pomoc s brýlemi a ploutvemi, ale ani on v zhruba třímetrové hloubce nedokázal Artura najít. Bylo nám to strašně líto, ale vzhledem k hloubce v jaké se potopil jsme nemohli nikterak pomoci.

   Předvádění Tug Towingu zahájilo Monako I. a Perkins. Popravdě řečeno moc nám to s Lukášem nešlo. Snaha dostat vanu mezi bójky nebyla až tak úspěšná. Potom si to také vyzkoušel parník Saturn a po něm elektrický parníček Jirka. Tak že tentokráte Tug Towing nevyzněl naprázdno.

   Myslím, že jsme se všichni bavili skvěle. Uprostřed nádrže nově vznikl malý ostrůvek a tak jsme se s Antem vydali na první dálkovou plavbu kolem ostrova. Artur a Meskalero to zvládly skvěle. Pravda trochu jsme trnuli, když nám lodě zmizely z dohledu, ale nakonec se zase k naší úlevě objevily. Hned poté nás následovali Ivoš s Romanem se svými plachetnicemi.

   Z Mostu přijeli Jambo a Fiky. Jambo svoji loď se kterou soutěží v seriálu mistrovství ČR - NS 2005 v kategorii F4A, neustále vylepšuje. Fiky si vyzkoušela svoji loďku také a tak se jim snad další technické problémy na dalším závodě definitivně vyhnou ! Na Lužinách žádné potíže rozhodně neměli.

   Libor Mráz s celou svojí rodinou přijel do Prahy až z českého Krumlova. Přivezl ukázat tlačný člun Agáta s tlačnou vanou a Atlase, malý remorkér na Tug Toving.

   Když už jsme se pomalu chystali domů, přišli dva pánové a přinesli ukázat létající loď. Jeden se jmenoval Tomáš Ciniburk a Boris Guič ten létal. Oba jsou evropský formát v halovém akrobatickém létání, česká extra třída. Vypadá to jako rychlý závodní člun (katamaran) poháněný tažnou vrtulí (hydroglizér) a když se po hladině rozjede tak vzlítne (hydroplán) a normálně létá včetně akrobacie (letadlo) a přistát může klidně i na suchu (auto). Tak a teď co to vlastně je ? Oficiálně se to jmenuje Piraňa. Když jsem se pak doma díval na video záznam, napadlo mě jediné. Vypadá to jak poletucha !!! Ukázka byla tak hezká a zajímavá, že autoř a pilot modelu sklidil potlesk na otevřené scéně.

Poletucha po skončení exhibice.

   Popsat všechno co se na Lužinách tentokráte dělo a vyjmenovat všechny co přišli nedokážu. Ale všichni byli fajn, pohoda maximální a všichni jsme po osmnácté hodině odcházeli domů spokojeni.

Keba