|
28.09.2005
Náhodou jsem narazil na stránky Monaka, abych nezblbnul z elektriky a práce, tak jsem začal v půlce prázdnin stavět Monako. Občas se doma objevily děti, aby si babička odpočinula, a hleděly na svého tatínka upatlaného od lepidla a na tu podivnou věc ze "špejlí" a něčeho bílého. Říkaly že to letadlo je nějaké divné, tak jsem utrousil, že je to loď a když si oni postaví vlastní tak jim pomůžu a koupím vybavení. No nechaly blázna v kuchyni a vrátily se k babičce. Když mělo Monaku už obšívku tak přisedly a řekly: Pomůžeš nám? Jednou jsem slíbil tak musím splnit, a tak to vypadá dnes.
Díky za mo-na-ko i Monako, po mnoha letech opět prsty od lepidla, binec všude, prostě máma má radost a my taky.
|
|
||