Program PARAZIT

(1.6.2002 - 11.10.2002)

Kapitola: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10

Osoby a děje uvedené v tomto seriálu nejsou smyšlené a jakákoliv podoba není náhodná.

Tím ovšem netvrdím, že se to tak přesně stalo. Někdo jiný si to může pamatovat jinak.


Věnováno mému vynikajícímu kamarádovi a spolupachateli, Tondovi.


   V roce 1983 dvojice zmatkologů vymyslela raketový program, jehož vývoj trval takřka 20 let. Od samého počátku podléhal poměrně přísnému informačnímu embargu. Teprve nedávno byl získán souhlas k publikování všeho, co s tímto programem souvisí. Základní myšlenka byla poměrně jednoduchá. Vyvinout malý raketový nosič s levnou a malou družici, která by po vypuštění na oběžnou dráhu se připojila k jiné družici a využívala by její systémy pro vlastní potřebu. Tak celý program dostal svůj název - Program Parazit. A jako všechny velké myšlenky, rodil se z temnot neznalosti.


Kapitola 1.

Parazit 1

Píše se rok 1984.  Jako první krok (u kterého prakticky již zůstalo), byl vývoj raketového nosiče, který by dokázal družici vynést. Byl pojmenován Parazit 1. Jednalo se jednoduchou papírovou trubku a vlastně se mělo zjistit co takové odpálení rakety obnáší. Náplň tvořil celuloid. "Let" dopadl dle očekávání skeptiků - totálním krachem. Raketa se nezvedla ani o milimetr a shořela na rampě. Jediným pozitivním okamžikem byl fakt, že se ji podařilo vůbec zažehnout. Ve zprávě o průběhu letu je lakonická věta: "zdařilý zážeh TPH - jinak celkové selhání všech systémů". Od této koncepce bylo okamžitě upuštěno a oznámeno - "Tudy ne, přátelé, tudy cesta nevede".

   Druhým pokusem bylo odpálení světelné slože z armádní světlice. Je náhodou jsme neoslepli a v okolí střelnice se začali trousit divné zvěsti o UFO.

místo odpálení Parazitu 1 - střelnice ve čtverci G5


Kapitola 2.

Parazit 2

   Po nezdaru Parazitu 1 bylo jasné, že je třeba změnit koncepci. Ještě téhož roku jsme se rozhodli neztrácet zatím čas experimentováním s motorem pro raketu a zakoupili jsme motor RM-5-1,2-7 vyrobený v ZTS Dubnica nad Váhom. Abychom ověřili funkčnost a chování motoru, postavili jsme raketu podle jednoho návodu z časopisu Modelář. Parazit 2 mohl startovat.

   Konstrukce byla klasická, jen trup měl čtvercový průřez a byl zhotoven z kladívkové čtvrtky. Stejně tak stabilizátory, které byly přilepeny na hraně a hlavice měla tvar jehlanu. Návratové zařízení bylo tvořeno padákem z obyčejného ubrousku. Motor byl do trupu vlepen. Mezi motore a padákem byl smotek toaletního papíru, který padák chránil před výmetem.

   Tentokrát nebyly problémy s konstrukcí rakety, ale se zážehem motoru. Bylo zapotřebí celkem 12 pokusů, než takřka celoodpolední úsilí bylo korunováno úspěchem. Neustále se něco hatilo. Motor byl odpalován elektricky. Napájení dodávaly suché články 3x4,5V, ale jak pokusů o start přibývalo, došlo k jejich vybití. Protože Parazit 2 tentokráte startoval z veřejné střelnice Loosova-Kozí důl, nabídl se jeden z přihlížejících (myslím že to byl Jiří), že má doma náhradní baterie a ty také přinesl. Stisk tlačítka a Parazit 2 za silného svistu a jásotu konstruktérů vystřelil k obloze. Ve zprávě o průběhu letu se píše:

   "Po odpálení probíhal let pod kontrolou a bez zjevných odchylek. Při výmetu došlo k odtržení hlavice od spojovací šňůry a k její ztrátě. Dále bylo poškozeno návratové zařízeni - přetržena jedna ze čtyř padákových šňůr. V místě expanze výmetné slože nad motorem došlo k prohoření části pláště trupu. Při návratu na zem raketa přistála měkce a k žádnému dalšímu poškození nedošlo."

  Konečně úspěch! Rychle sbalit fidlátka a hurá probrat průběh letu k diskusnímu stolu do restaurace Dukát, která byla v těsném sousedství střelnice.

 

Na snímcí z leva:

- Operátor Toncek provádí kontrolo zážehových systémů.

- Okamžik po prvním neúspěšném startu. Opravy provádí PARAZIT-TEAM ve složení operátor Toncek (na snímku vlevo) a operátor Keba (na snímku vpravo).

- Super tajný snímek rakety Parazit 2 v palebném postavení na tajné střelnici "OLAFF". Křížek na snímku označuje předpokládané místo dopadu.


Kapitola 3.

Parazit 3

   Během podzimu roku 1984 byla připravena další raketa s označením Parazit 3. Na tajné střelnici "Olaff" proto v zimě téhož roku začalo být opět živo.  Parazit 3 byla jednostupňová raketa se čtyřmi stabilizátory z papíru, lichoběžníkového tvaru. Hlavice byla plná, vybroušena z pěnového polystirénu - typ "Ariane". Novinkou bylo použití dvou miniaturních fantomů s padáky. Motor byl použit osvědčený RM 10-1,2-7 s elektrickým zážehem. Cílem bylo sledovat stabilitu letu a funkci návratových zařízení.

   Opět byly problémy se zážehem motoru. Celkem tři nezdary. Teprve po pečlivém usazení rakety na rampu a zavedení palníku do trysky přineslo úspěch. Motor se zažehl a raketa opustila rampu. Ve výšce cca 15m došlo k dramatickému zvratu. Raketa neplánovaně explodovala. Když pominul šok a trosky dopadly, pečlivě jsme prošli okolí místa tragédie a sesbírali všechny trosky. Podrobnou analýzou jsme v nedaleké laboratoři "Dukát" zjistili, že došlo k roztržení pláště motoru a následně celého trupu rakety. Motor po explozi (nebo jeho zbytek) pokračoval za stálého hoření po neznámé křivce a dopadl neznámo kde. Byla ztracena hlavice, návratové zařízení a jednoho ze dvou fantomů. V té době jsme netušili o kolik jsme předběhli americký raketoplán Chalenger :-)). Přesto že došlo ke zničení rakety, zavládla v teamu Parazit spokojenost. Počet neúspěšných pokusů o start se snížil a raketa oněch prvních a posledních 15 metrů letěla stabilně.

Bohužel žádný snímek Parazitu 3 se nedochoval.


Kapitola 4.

Parazit 4

Zbytek podzimu roku 1984 jsme věnovali úvahám a teoretické konstrukci dvoustupňového nosiče. Nakonec padlo rozhodnutí, že se o takovou konstrukci pokusíme. Dá se říci, že s originalitou jsme si hlavu zatím nelámali. Šlo nám hlavně o ověření funkčnosti dvoustupňových raket.  Trup byl tvořen papírovou trubkou. Tady učinil velký objev Tonda, když zjistil, že podpůrná tyč ze stanu typu "A" má naprosto shodný průměr jako používaný raketový motor. Tím se zjednodušila výroba trupu. První stupeň byl s druhý spojen zasunutím části motoru druhého stupně. Oba motory spojovala tzv. "průšlehová růrka". Kolem ní byl navinut streamer pro návrat prvního stupně. Stabilizátory byly z papíru. Vodící očka pro start z odpalovací rampy měl pouze druhý stupeň. Tvořily je dvě papírové trubičky, které zajišťovaly dobré vedení. Hlavice byla použita osvědčená z Parazitu 3, kterou jsme nalezli při inspekci střelnice "Olaff" před startem Parazitu 4. Motor prvního stupně se měl zažehnout na rampě elektricky, motor druhého stupně za letu účinkem žhavých plynů z výmetu motoru prvního stupně. Vedení žhavých plynů zajišťovala právě "průšlehová růrka". Motory byly použity osvědčené RM 10-1,2-7 pro oba stupně.

   K aktu odpálení došlo v zimě roku 1985 na tajné střelnici "Olaff". Počasí byla polojasné, teplota lehce pod bodem mrazu, na zemi ležela souvislá sněhová pokrývka 5-10 cm. Po předstartovní přípravě, která byla nesmírně pečlivá, se zážeh motoru prvního stupně povedl již na druhý pokus. Raketa se na rampě okamžik pozdržela a úspěšně opustila rampu. Let probíhal zpočátku po předpokládané trajektorii a byl zcela pod kontrolou....ve výšce cca 20-30m došlo vlivem kombinace nepříznivých faktorů (nedostatečná úhlová pevnost stabilizátorů v kritickém průřezu a silného bočního poryvu větru) ke ztrátě stability a následnému odchýlení letu od původního kurzu ve vertikálním směru o 3x180 stupňů. Při soustavné činnosti motoru prvního stupně a za stále tvarové kontinuity, došlo k tvrdému přistání na zemský povrch. Raketa zmizela pod sněhovou pokrývkou. Pouze stoupající dým označoval místo dopadu. Technický personál se odebral k místu dopadu, domnívajíc se, že motory vypověděly službu a tudíž může být raketa vyhrabána.

   K všeobecnému překvapení odborných pozorovatelů a zděšení laiků došlo k úspěšnému spuštění zážehových mechanismů druhého stupně a oddělení obou stupňů, přičemž druhý stupeň pokračoval plochou dráhou letu do civilního sektoru (benzínová pumpa). Let rozhodně neprobíhal pod kontrolou střediska řízení letů.

   poté, co jsme spěšně opustili střelnici "Olaff", jsme v Dukátu vyvodili tyto závěry:

  • - let byl mimořádně úspěšný

  • - nutno použít u prvního stupně motor bez zpožďovací slože

  • - zvýšit konstrukční pevnost stabilizátorů  v kritické části, čemuž je nutno podřídit výrobní technologii a surovinovou základnu

  • - konstrukční řešení zážehu druhého stupně bylo prokazatelně správné a je schopno činnosti i v extrémních podmínkách.

Závěr - tento let byl označen jako mezník v programu Parazit.

 

Obrázek Parazit 4 (jediný dochovaný) po letu v zimě 1985


 Kapitola 5.

Období teorie

   Parazit 4 byl na dlouhou dobu poslední raketou, která byla v rámci Programu Parazit vypuštěna. Musel jsem totiž nastoupit službu vlasti a narukoval na dva dlouhé roky na vojnu. Přesto jsme nehodlali program zcela přerušit a celé dva roky jsme věnovali teoretické přípravě. A tak od 1. dubna 1985 započala čilá korespondence mezi Brnem a Jaroměří.

   Zpočátku jsme se snažili analyzovat příčiny našich nezdarů. Nutno podotknout, že naše teoretické znalosti z oblasti raket byly neustále prakticky nulové. Přesto jsme správně odhadli, že je důležitá poloha těžiště rakety.

   Pak přišla na řadu otázka hlavice. V první fázi jsme chtěli udělat výbušnou hlavici. Navrhli jsme několik řešení, více méně nesmyslných. Poslal jsem svému spolupachateli Tondovi návod na amatérskou výrobu třaskaviny. Myslím že jsme jí říkali Percid. Tonda se tohoto úkolu zhostil mistrovsky a hlavně odvážně. Již samotnou výrobu provázelo několik rizik jako poleptání, samovolný výbuch a pod. Tonda i jejich byt vše zdárně přežil a výsledkem byla zpráva, jejíž originál si můžete přečíst. Vskutku mistrovské literární dílo a při jeho četbě jsem ani nedýchal. Tonda potom ještě provedl několik pokusů s odpálením Percidu. Testoval jeho chování na tepelné vlivy. Uvažovali jsme totiž, že výbušnou náplň uvnitř hlavice odpálíme pomocí horkých plynů výmetu raketového motoru. Jako zdroj tepla mu posloužil plynový sporák a za pracovní plochu měl litinovou plotýnku. Pokusy byly velmi zdařilé a málem při tom ohluchl. Stížnosti sousedů na nadměrný hluk díky zvonění v uších přehlížel.

   Další oblíbené téma byl tepelný plášť rakety. Chtěli jsme, aby startovala z podzemního sila. Protože však byly problémy jak tento plášť zkonstruovat a hlavně jak se ho hned po startu zbavit, vrátili jsme se nakonec k nadzemním startovacím zařízením.

   Teoretické práce na výbušné hlavici vyústily v myšlenku rozptýlit do ovzduší Hogweeda (čti Hodžvíd) a zkoumat jak se mu tam daří. Tato substance je známa jen zasvěceným a nebudu ji zde rozvádět. Bohužel než se nám podařilo teorii přenést do praxe, Hogweed vyhynul.

   V období listopad 1985 až leden 1986 se naše teoretické snahy upnuly k vývoji a konstrukci vlastního raketového motoru. Hlavním předpokladem měla být možnost opakovaného použití. Ale všemu teoretickému tápání učinil přítrž Tonda, když někdy v únoru 1986 zakoupil publikaci "Raketové modely", která se stala naší biblí.


Kapitola 6.

Od teorie k teorii

    Po zakoupení publikace "Raketové modely" bylo zřejmé, že skončil čas "slepých uliček" a vývoj půjde kupředu. Rozhodli jsme se, že prozatím upustíme od vývoje vlastního paliva a raketového motoru a že nejdříve zvládneme stabilní let dvoustupňové rakety. Tou se měla stát raketa s názvem Parazit 7/2-B. Proč proč zrovna 7/2-B přesně nevíme. Dvojka vyjadřovala, že se jedná o raketu dvoustupňovou. Písmeno B znamenalo, že se jedná o raketu "druhé generace"(po zakoupení publikace "Raketové modely"). Pořadové číslo 7 je záhada, protože kam se poděly rakety Parazit 5 a 6 nikdo neví. Jisté je, že jsme Parazitu 7/2-B věnovali tolik úsilí, že bylo přímo předurčeno, že skončí úspěchem.

   Hlavním konstruktérem se stal Tonda. Během jara roku 1986 jsem vypracoval podklady pro konstrukci a 25.4.1986 je poslal Tondovi. Vyšel z osvědčené koncepce Parazitu 4 a navrhl velmi elegantní raketu. Její technický výkres se zachoval a můžete si ho prohlédnout v galerii obrázků na konci této kapitoly. Je ještě rýsován na pauzáku, černou tuší! Skvělé dílo! Mě připadl úkol prověřit konstrukci teoreticky. Tedy hlavně zda bude její let stabilní. Navíc i grafické řešení pláště a návrh vnitřní sestavy hlavních součástí. Oba návrhy jsou také u obrázků. Dne 28.6.1986 Tonda dokončil konstrukci rakety a sepsal "Technickou zprávu k předběžnému návrhu sestavy vnějšího pláště", která obsahovala všechny důležité podklady pro teoretické výpočty. Nevím jak konstrukce (Tonda o tom nikdy šířeji nepojednal), ale výpočet byl horror! Jak se ukázalo, publikace "Raketové modely" uvádějící postup a vzorce pro výpočet nebyla v některých pasážích nejsrozumitelnější. Popsal jsem hodně velký arch papíru spoustou výpočtů a výsledek ? Dne 29.8.1986 jsem mohl Tondovi napsat, že po drobných úpravách rozměrů stabilizátorů obou stupňů by byl let rakety stabilní. Úspěch !!!

 

Tonckova "Technická zpráva o předběžné sestavě" na základě které proběhly výpočty

Předběžný návrh sestavy vnějšího pláště pro Parazit 7/2-B - výkres

Grafický návrh vnějšího vzhledu a vnitřního uspořádání komponentů Parazitu 7/2-B.

 

  

 


 Kapitola 7.

Pochybnostmi k dokonalosti

   Bylo opět jaro, ale už roku 1987 a já se vrátil konečně z vojny. Bylo to skvělé a práce na programu Parazit mohli přejít z teoretických plánů k praxi. Raketa Parazit 7/2-B byla po projektové stránce dokonale připravena. Drobné zklamání nám přineslo zjištění, že s tímto modelem nebudeme schopni dosáhnout rychlosti zvuku. Tonda to ověřil ve spolupráci s Járou na počítači Sinclar. Výsledky svého teoretického bádání shrnul ve třinácti stránkové zprávě s názvem:

MATEMATICKÝ MODEL PRŮBĚHU LETU RAKETY TYPU PARAZIT, ZA POUŽITÍ 2 STUPŇŮ, PROBÍHAJÍCÍHO V REÁLNÉM PROSTŘEDÍ. JAKOŽTO I POKUS O STANOVENÍ SKUTEČNOSTI, ZDA MŮŽE PARAZIT DOSÁHNOUT RYCHLOSTI ZVUKU ČI JI PŘEKONAT.

Výsledek? Maximálně 180m/s. To nás ovšem neodradilo. Začalo nás trápit něco jiného. Pochybnosti. Byl výpočet správný? Pochopili jsme správně všechny ty vzorce a grafy? Vždyť výpočet dvoustupňové rakety nikde nebyl uveden! Neustále dokola jsme procházeli teoretické modely. Tržba za piva v restauraci Dukát rostla přímo úměrně našim se zvětšujícím pochybnostem. Nakonec jsme se rozhodli, že celý výpočet ověříme experimentálně! A tak se jednoho jarního večera začal na svět klubat Parazit EX-I. Experimentální model. Měl mít jepičí život. Víc jak jeden let se nepředpokládal. Neměl totiž mít návratové zařízení. Konstrukce byla maximálně jednoduchá. Trup byl stočen z obyčejného archu papíru. Hlavice byla tvořena papírovým jehlanem a stabilizátory byly vybroušeny z balzy a měly lichoběžníkový tvar. Po provedení výpočtů na počítači Atari, který nám tenkrát ochotně zapůjčil Dia-Dia, byla do hlavice přidána ještě zátěž tak, aby požadovaná statická zásoba stability modelu dosáhla magické hodnoty - dva. Vše bylo slepeno osvědčeným lepidlem Kanagon PN-82-73. Na boku trupu byla přilepena dvě vodící očka z papírové bankovní lepící pásky. Protože tento model byl již řádně zdokumentován, mohu uvést jeho některá TTD:

délka trupu

240 mm

 

výška hlavice

40 mm

 

průměr trupu

17,6 mm

 

startovní hmotnost

18g

 

hmotnost hlavice

2g

 i se zátěží

stabilizátory

b=50, s=30, t=50, f=20 (mm)

celkem 4 ks.

délka a průměr vodítka

17mm, 4mm

celkem 2 ks.

použitý motor

RM -2,5-1,2-3

ZTS Dubnica n/Váhom

   Pro potřeby tohoto experimentálního modelu bylo nutné také postavit zcela novou odpalovací rampu. Dostalo označení OZ-TK-1. Základny měla tvar písmene T a byla tvořena ocelovým drátem o průměru 3,5mm. Nebylo to bůh ví co, ale stačilo to.

   Nakonec přišel ten slavný den. Bylo 17.dubna 1988, když vybaveni vším potřebným jsme ve 14:30 zaujali pozice na nové střelnici "Černá vdova" v Black Fields v Brně. Z prostorné pláně se nám otevíral pohled na nic netušící město. Bylo úplně jasno s nulovou oblačností a dohledností větší jak 50km, venkovní teplota dosahovala +14°C a vítr vál rychlostí 2-3m/s. Ideálnější počasí jsme si nemohli přát. K vedení dokumntace jsme byli vybaveni fotoaparátem zn. LOMO (nade in USSR) s filmem Fomapan o citlivosti 21DIN, černobílý, použitý čas 125s při cloně 11 nebo 16.

   Pečlivě jsme sestavili rampu, elektroinstalaci a připojili zdroj (4x4,5V). Raketa byla umístěna na rampu a palník zasunut do trysky motoru. Zazněl povel - START! - a nic. Odpojili jsme zdroje a vše zkontrolovali. Tak celkem ještě pětrát. Teprve až jsme z palníku odstranili zápalnou slož. Start se vydařil. Let byl přímo ukázkový. Raketa za ohromného svistu vylétla vzhůru. Kouřová stopa jasně naznačovala, že od svislého směru se prakticky neodchýlila. Pak nám na pár vteřin zmizela z dohledu. S Tondou jsme napjatě očekávali její návrat. Pak jsme ji zahlédli jak se řítí k zemi hlavicí směrem dolů. To bylo naposledy, co byl Parazit EX-I spatřen kompletní. Pak následoval náraz. Místo dopadu bylo vzdáleno od místa startu pouhých 15m! Fantastický úspěch! Teorie byla potvrzena praxí. Výpočty jsou správné. Sesbírali jsme trosky, pořídili fotodokumentaci, sbalili fidlátka a spěchali jsme do Dukátu to oslavit a vše náležitě probrat. Bylo 15:30 a bylo co oslavovat :-)

Takhle vypadalo vážení a měření již téměř hotového Parazitu EX-I 
A takhle zase vypadalo měření již zcela hotového Parazitu EX-I
Černá vdova - operátoři Toncek a Keba začínají vybalovat vše potřebné k odpálení Parazitu EX-I. Vše bylo rafinovaně skryto v běžných diplomatických kufřících.
Operátor Toncek instaluje odpalovací rampu OZ-TK-1
Mezi tím operátor Keba zápasí s napájecím kabelem.
Napětí na střelnici Černá vdova začíná pomalu stoupat. Na rampu je operátorem Tonckem zaváděn Parazit EX-I
Parazit EX-I je na rampě a začíná jeho připojování k odpalovacím systémům OZ-TK-1
Vše je připraveno...houkají sirémy...personál prchá do krytů. Bude se střílet!
Mezi tím operátor Keba úspěšně položil kabel...
...a ještě něco šolichá na elektroinstalaci
START! Raketa je už někde dávno v trapu, ale na snímcích je jasně vidět její stopa.
Stav OZ-TK-1 po odpalu rakety Parazit EX-I
Tohle nejsou obrázky z Měsíce pořízené Apolem 11, ale z místa přistání Parazitu EX-I. Ještě se ho nikdo nedotknul. Ze snímků je patrné, jak dopadl.
První, kdo zkoumal Parazit EX-I po dopadu byl Toncek. 
Ano, je to tak. Toncek se může právem usmívat. Byl zaznamenán historický úspěch v programu Parazit.
Konstrukční výkres Parazitu EX-I (originál).
Schéma odpalovacího zařízení pro rakety typu Parazit EX.


Kapitola 8.

Definitivní triumf - Parazit EX-II

   Co se odehrálo po úspěchu s Parazitem EX-I se do dnešních dnů nepodařilo vysvětlit a když jsem procházel veškeré materiály mohl jsem nad tím jen udiveně kroutit hlavou. Autentické záznamy na kousku čtverečkovaného papíru však hovoří jasnou a nezvratnou řečí písma. Dne 23. října 1988 byla na startovní rampě připravena nová raketa. A ne jen tak ledajaká. Za šest měsíců (!), opakuji - za šest měsíců  (tedy za pouhého půl roku) se podařilo postavit zcela nový model Parazit EX-II. Dnes bych se ho nebál označit opravdu za průkopnický. Jeho nové pojetí později umožnilo něco, co asi dodnes žádný raketový model nemá. Ale o tom až později.

   V čem byl Parazit EX-II tak nový? V první řadě to byl průměr trupu. Zjistili jsme totiž, že průměr 17,6 mm (pod kódovým označení "stanová tyčka") nám nevyhovuje z hlediska vnitřního prostoru. Ukázal se být příliš těsný pro případné navigační a družicové systémy na jejichž vývoji jsme ji ž teoreticky pracovali. Průměr trupu byl zvětšen na celých 29mm  (dostal kódové označení "dálnopisná trubka"). Tím byl zajištěn dostatečný vnitřní prostor. Raketa měla výměnné motorové lože schopné pojmout raketové motory různé délky. Hlavice byla poprvé stočena z balzy podle přesné šablony do tvaru ogiválu. Návratové zařízení bylo tvořeno trojicí padáků. Stabilitu letu zajišťovalo celkem osum stabilizátorů. Bylo také dbáno na povrchovou úpravu takže raketa byla elegance sama. Bohužel se dochovala jediná fotografie (navíc hodně poškozená) této rakety, ale že šlo o krásný kousek je z ní zřejmé. K odpálení rakety se mělo použít OZ-TK-1.

   Onoho dne v pozdní odpoledne se na střelnici "Černá vdova" nad Black Fields sešla malá skupinka lidiček, která chtěla přihlížet startu Parazitu EX-II. Byl to vlastně první veřejný start v dějinách programu Parazit. Jindra, Chrobák, Tomík, Dia-Dia, Rýša a Jen si zvědavě prohlíželi raketu, která měla co nevidět odstartovat. S Tondou jsme úspěšně dokončili přípravy ke startu a představení mohlo začít. Bylo zhruba 16:30. Zataženo, klid, bezvětří, dohlednost odhadována na 500m. Dalo by se říci, že bylo šero. Což zvyšovalo napětí. K odpalovacímu zařízení byly připojeny napájecí zdroje 4x4,5V (nic jsme nechtěli nechat náhodě). Poté se raději všichni odklidili do bezpečí. Během přípravy rakety jsme totiž všem přihlížejícím dostatečně barvitě vylíčili skoro všechny naše negativní zkušenosti. Už nevím kdo zmáčkl tlačítko pro start, ale Parazit EX-II vystřelil k obloze za velkého nadšení všech přihlížejících, které rychle opadlo poté, co si všimli, že se vrací k zemi poněkud rychleji než by se dalo očekávat a do míst, kde jsme stáli. Ze tří padáků se totiž neotevřel ani jeden. Přesto byl Parazit EX-II po tvrdém přistání jen minimálně poškozen. Ulomily se jen dva stabilizátory. Provedli jsme rychlou analýzu poškození a provedli několik drobných úprav. Dav si totiž žádal další let. Stabilizátory se podařilo přilepit lepidlem osvědčené značky Kanagon. Padákový kontejner jsme zahodili. To on způsobil selhání padáků. Byl nahrazen pouze pístem nad motorem. Počet padáků byl z původních tří, zredukován jen na jeden. Rychle jsme instalovali další motor RM 10-1,2-4 a mohlo se jít znovu na věc. Začínalo se totiž již povážlivě stmívat. Poprvé v historii programu Parazit bude použita jedna raketa vícekrát! Vzrušení zachvátilo hlavně mě a Tondu. Povede se?...

  Druhý start byl krásnou (bohužel hodně rychlou) odměnou za všechna ta léta práce na programu Parazit. V již skoro nastalé tmě se na rampě objevil dým a červená čmouha (věčně vypálená do sítnic našich očí) naznačila kterým směrem se Parazit EX-II vydal. Proti ztemnělé obloze byla dobře patrná bílá kouřová stopa, která mizela ve velké výšce. O pár vteřin později jsme zahlédli, jak se Parazit EX-II pomalu snáší na otevřeném padáku a o chvilku později měkce přistál bez jakéhokoliv dalšího poškození. Dav šílí, konstruktéři dojetím mlčí...po pěti letech výzkumu a prohledáváni slepých uliček má program Parazit konečně spolehlivou raketu.

Jediná dochovaná fotografie Parazitu EX-II. Pravděpodobně po opravě (soudě dle natřených stabilizátorů). Stav fotografie vypovídá o jejím pohnutém osudu

hlavice

trup

kopyto trupu

motorové lože

padák

padákový kontejner

stabilizátory

vodítko

list s výpočty čís.1

Zato výkresy se dochovaly všechny a v perfektním stavu.

Kapitola 9.

Odvetný úder na Čínu za její raketový útok na Taiwan

   Po úspěšné premiéře Parazitu EX-II bylo zřejmé, že se ve vývoji bude pokračovat. Již v zimě roku 1989 byla vypracována úvodní studie pro Parazit EX-III. Navrhované řešení bychom mohli označit jako modulový systém, kdy je možné použít jeden nebo dva motory a délku trupu je možné přizpůsobit aktuálním potřebám letu. S možností přidání dalších modulů jako např. Parazit-Gyro. Parazit EX-III měl být stabilizován i pomocí gyroskopu. Než však Parazit EX-III poprvé vzlétl stalo se ještě hodně věcí.

Úvodní studie Parazitu EX-III

prvotní studie Parazitu EX-III zpracovaná programem Lautrec.

   Aby Parazit EX-III mohl být stabilizován gyroskopem, potřebovali jsme malý elektromotorek. Nakonec jsme si ho vyrobili sami a jeho první motorová zkouška proběhla již 25.května 1989. Pak další vývoj byl přerušen listopadovou Sametovou revolucí 1989. Čas plynul. Svět vzrušovaly události související s pádem komunismu a vývoj Parazitu EX-III se takřka zastavil. Jediné co jsme v té době udělali, byla konstrukce nové startovací rampy. Jednalo se o tzv. dotykovou rampu, kdy raketa již nemusí mít vodící očka, ale je vedena pomocí tří tyčí, které se dotýkají pláště trupu. Volba tří tyčí se později ukázala poněkud nešťastnou, protože nacpat mezi ně raketu se čtyřmi stabilizátory byl problém. Vždy jeden stabilizátor zavazel.

   Vývoj již třetího experimentálního typu - Parazit EX-III ale nakonec pokračoval. Provedli jsme rozkreslení jednotlivých dílů a pustili se do výpočtů. Podle katalogu bylo možné Parazit EX-III sestavit do sedmnácti různých variant pro jednostupňovou verzi a do tří variant pro dvoustupňovou verzi. Každá  varianta byla propočítána zvlášť. Stabilizátory byly několikrát upravovány, až jsme nakonec dosáhli toho, že všechny varianty byly stabilní. Parazit EX-III byl proveden co nejkvalitněji. Vyjímatelná motorová lože, vzájemně zaměnitelná. Hlavici vysoustružil Tonda, který byl v tomto oboru již mistrem. Povrch rakety byl opatřen tradičním černobýlím nátěrem a lakován. raketa již neměla vodící očka. jednotlivé díly trupu na sebe přesně pasovaly a daly se pojistit proti vysmeknutí.

   Parazit poprvé startoval dne 31.1.1993 v 15:00 hod. Byla opět použita dotyková rampa. palník byl bez zážehové slože. Napájení obstarával zdroj 4x4,5V. Použitý motor RM 10-1,2-5. Parazit EX-III byl sestaven pro jednostupňovou variantu čís.1 podle katalogu. Start proběhl na naší oblíbené střelnici "Černá vdova" v Black Fields. Bylo jasno, nulová oblačnost, teplota cca +1°C, vítr vál rychlostí cca 1-3 m/s, souvislá sněhová pokrývka. Podle záznamů se start poved napoprvé, ale raketu jsme také viděli bohužel naposled. Nepodařilo se nám najít místo dopadu. Výška, které Parazit EX-III dosáhl byla značná a ztratil se nám z dohledu. Hledali jsme v okolí místa startu, ale marně. S nastupujícím soumrakem dne jsme přerušili pátrání.

   V březnu, první víkend po prvním jarním dni, roku 1996  se pořádala první Pánská jízda na Čachnově. Zapadlá dědinka v lůně Vysočiny se měla stát svědkem poněkud dramatických událostí. Již tak nabytý program tohoto setkání pánů z Brna jsme se rozhodli zpestřit ukázkou startu staršího Parazitu EX-II. Byl sníh, nízká souvislá oblačnost, teploty něco pod bodem mrazu. V sobotu dopoledne se celé osazenstvo vypotácelo z budovy školy, kde jsme byli ubytováni. S Toníkem jsme zatím připravovali raketu k odpalu. Dav se bavil a kybicovali do všeho. I přes jízlivé poznámky se podařilo Parazit EX-II připravit. Všichni se ukázněně shromáždili do vymezeného prostoru. I přes naše důrazné varování však zůstali stát a odmítli zalehnout do sněhu. Tak jsme je nechali a Tonda stiskl tlačítko start. Nic se nestalo. Dav zklamaně zabručel a začal si brumlat a podupávat. Rychle jsme vše překontrolovali, vymluvili se na podchlazené zdroje a znovu se připravili ke startu. Tonda stiskl tlačítko podruhé a už to jelo. Vše následující se odehrálo během dvou sekund. U trysky se objevil dým. Zážeh ! Pak se vyvalil proud plynů a za jekotu motorů raketa vyrazila vzhůru. Dav ztuhl a s otevřenýma papulema sledoval let. Pak se Parazit EX-II náhle a prudce odchýlil od svislé osy. S Toníkem jsme okamžitě pochopili co se děje a flákli jsme sebou do sněhu. Dav stál a zíral. Raketa těsně nad našima hlavama vykroužila elegantní loping. Náhle se ustálila v kurzu severovýchod a plochou dráhou letu ve výšce cca 3-4 m pokračovala v letu. Dav stál a zíral i s námi za ní. Padl mi do oka dům (a nebyl jsem sám), který stál asi 50 m za silnicí, kterou raketa právě přeletěla. Nebylo pochyb. Bude zasažen a nebo těsně vedle. Když už se zdálo, že dojde k zásahu, zapracovalo návratové zařízení. Vymetení padáku způsobilo zastavení zběsilého a nekontrolovaného letu a raketa měkce přistála těsně vedle domu do závěje sněhu. Dav jásal. Ovace byly veliké a dramatický let velmi zaujal diváky, kteří se ihned začali dožadovat "repeté". Řečníci označili tento let jako odvetný úder na Čínu, která nedávno předtím napadla raketami Taiwan. Jen jsme ji minuli o několik tisíc kilometrů, ale to byl nepodstatný detail. Zjistili jsme, že na vině je opět jeden z osmi stabilizátorů, který se uvolnil a něž upadl vychýlil raketu ze směru. Jakmile upadl, raketa se opět stabilizovala byť v horizontální poloze. Abychom zajistili stabilitu pro další let, ulomili jsme protilehlý stabilizátor. Raketa byla vybavena novým motorem a opět připravena ke startu. Dav se opět shromáždil a očekával nový zajímavý zážitek. Start se povedl napoprvé. Raketa krásně vyletěla nad naše hlavy a zmizela v mracích. Dav se zakloněnými hlavami napjatě očekával, kdy se objeví padák. už se nikdy neobjevil a Parazit EX-II také ne. Raketa byla ztracena. Ti neodvážnější tvrdili, že konečně dosáhla oběžné dráhy kolem Země. Konečně, proč ne ? Důkazy sice o tom nemáme, ale o opaku také ne. Jisté bylo, že program Parazit přišel o svůj doposud nejspolehlivější nosič.

Konstrukční výkres základní varianty Parazitu EX-III. Dodnes by bylo možné jej znovu postavit.
První nákres budoucího Parazitu EX-III.
Katalog variant sestav Parazitu EX-III
Ukázka výpočtu statické zásoby pro variantu čís. 17 podle katalogu s úpravou stabilizátorů.
Náčrt gyroskopického modulu. protože nebylo možné vést výmet přes turbínu, byl pabák uložen kolem motorového lože, které se výmetem vysunulo a uvolnilo padák.
Ukázka teoretické studie ke gyroskopickému modulu
Doposud dochované torzo elektromotorku pro gyroskopický modul. Dochoval se pouze plášť.
Dochovaný setrvačník s turbínkou, kterou Tonda přinesl z jednoho nejmenovaného závodu. Obzvláště byl pyšný na kuličkové ložisko.
Z Parazitu EX-III jsou dnes zachována pouze torza. motorové lože pro první stupeň a několik nástavců trupu.
Návratové zařízení pro první stupeň.
Rozpracovaný a nikdy nedokončený nový trup pro Parazit EX-III.

Kapitola 10.

Tse-Tse

   Vývojový team programu Parazit měl ještě jedno eso v rukávu. Raketoplán Tse-Tse. Tohle jméno mu vymyslel Tonda. jednalo se o klasický raketoplán. Celobalsový drak měl zaručovat dostatečně lehkou a pevnou konstrukci. Prakticky celý nákladový prostor vyplňoval raketový motor. Startovat měl ve svislé poloze a přistávat ladným klouzavý letem. Když byl hotov zalétával jsem jej tenkrát doma v ložnici. Po několika hodinách se mi podařilo jeho let stabilizovat, ale stejně připomínal postřelenou kachnu.

   Nedávno jsem se s Toníkem setkal u žejdlíku zlatistého moku, ale ani jeden jsme si nedokázali vzpomenou, kdy byl raketoplán poprvé (bohužel i naposled) vlastně odpálen. Jediné na čem jsme se shodli, že to bylo na střelnici "Černá vdova" v Black Fields. Byl to naprosto jedinečný a vlastně neopakovatelný let. Do raketoplánu byl vložen motor, zaveden palník a ....zážeh! Motor skutečně naskočil a raketoplán zmizel. Takřka současně se ocitl asi dva metry za místem startu, kde se doslova rozplácl při přistání na břicho. Podle kouřové stopy, která byla ještě jasná a nerozfoukaná bylo zřejmé, že raketoplán udělal loping a maximální rychlostí "přistál". V tom okamžiku jsme byli pravděpodobně držitelé světového rekordu v nejrychleji provedeném leteckém akrobatickém prvku.

Jediná dochovaná fotografie raketoplánu Tse-Tse. Asi ještě před tím, než se rozflákal.
Nákres sestavy celého raketoplánu Tse-Tse. Raketoplán byl sestaven z 43 dílů. Lepen lepidlem Kanagon, natřen barvami Unicol, černou tuší a bezbarvým nitro-lakem Celolesk
Šablona draku raketoplánu Tse-Tse.

The End

   O programu Parazit by se dalo napsat ještě hodně. V archívu zůstal skryt Parazit -micro, družicový systém DSTK-1, návod na výrobu třaskaviny, spousta náčrtů, celý "Zápisník letů programu Parazit" v němž není popsán ani jeden let, ale je v něm veškerá naše korespondence týkající se Parazitu. Z celého programu zbyl stoh papírů, torza raket, jeden raketový motor a spousta báječných vzpomínek, při kterých nás bolí za krkem, když zasněně vzhlížíme vzhůru, kde měla kroužit družice Parazit.


Keba