Torpédoborec třídy Kagero

 

   V zimě jsem se pustil do stavby svého dalšího modelu. Jako předlohu jsem si tentokrát vybral japonský torpédoborec třídy Kagero z 2. sv. války. Třída Kagero čítající 18 plavidel představovala vrchol předválečného vývoje japonských torpédoborců. Navazovala na předchozí třídu Asašio a během války byla následována mírně upravenou třídou Jugumo.

tř. Kagero

    Japonské torpédoborce té doby představovaly velice kvalitní plavidla oprávněně považovaná za nejlepší na světě ve své kategorii. Jejich nejnebezpečnější zbraň představovala proslulá torpéda přezdívaná "dlouhá kopí" (long lance), která měla na svědomí řadu spojeneckých plavidel. Lodě třídy Kagero se zúčastnily všech významnějších akcí války v Tichomoří počínaje útokem na Pearl Harbor a konče potopením bitevní lodě Jamato. Téměř všechny byly během bojových akcí ztraceny. Válku přečkal jediný Jukikaze, který byl po válce předán Číně. 

   Technické údaje byly následující: standartní výtlak 2000 tun, plný výtlak 2500 tun, délka 118,5 m, šířka 10,8 m, ponor 3,75 m, výkon strojů 52000 koní, maximální rychlost 35 uzlů. Výzbroj tvořilo šest děl ráže 127 mm umístěných ve třech dvouhlavňových věžích, čtyři protiletadlové kanóny ráže 25 mm a osm torpédometů ráže 609 mm (dvakrát po čtyřech hlavních). Během války došlo ke změnám. Dělová věž č. 2 byla odstraněna a na úkor toho byla posílena protiletadlová výzbroj. 

 

Stavba

    Při plánování stavby jsem uvažoval následovně. Mělo se jednat pouze o malý jednoduchý volný model sloužící především k získání zkušeností. Na rozdíl od mého předchozího modelu, letadlové lodi Zuikaku, jsem měl v úmyslu tentokrát použít odlišnou technologii stavby, abych si ověřil v praxi výhody a nevýhody různých metod. V tomto případě jsem při stavbě vystačil pouze s materiálem, co jsem našel doma a nemusel tedy prakticky nic investovat. Měřítko jsem zvolil 1:200 ve kterém je délka trupu ještě přijatelná a zároveň průřez trupu dostatečně velký, aby do něj šlo zabudovat zvolené vybavení. Jako dokumentace mi posloužilo pár nákresů a obrázků z knih a internetu. Nestavěl jsem totiž žádnou kvalitní maketu, ale pouze zjednodušený model. Proto i tato skromná dokumentace postačovala. Model měl zachycovat svůj vzor v podobě na počátku války.

    Trup jsem opracoval z kusu pěnového polystyrenu, polepil několika vrstvami balicího papíru a impregnoval Herkulesem. Poté jsem vydlabal otvor pro vnitřní zařízení. Tvar trupu je poněkud zjednodušen oproti skutečnosti. Důvodem je usnadnění stavby a neznalost přesných profilů trupu plynoucí z chudé dokumentace. Palubu a nástavby jsem zhotovil z kartónu, stožáry jsou ze špejlí a párátek, hlavně děl z drátů. Členitost nástaveb je značně omezena a zachyceny jsou pouze důležité detaily. Dělové věže a torpédomety jsou řešeny jako otáčecí a dá se tak ručně nastavit jejich různá poloha. 

   Část paluby od můstku po zadní nástavbu je odnímací, přední a zadní paluba s první a třetí dělovou věží jsou na trupu umístěny napevno. Nástavby jsem impregnoval nitrolakem, aby se při natírání vodou ředitelnými barvami nezkroutily. Pohon obstarává elektromotor na 4,5 V vybraný ze staré hračky, napájen je ze třech malých monočlánků umístěných za sebou ve střední části trupu. Malý páčkový spínač je umístěn na zadní palubě, takže je dobře dostupný. Lodní hřídel je vyrobena z ocelového drátu a s hřídelí motoru spojena pomocí gumové spojky. Pouzdro hřídele naplněné vazelínou jsem zhotovil z plastového pouzdra na náplň do propisky, přičemž jsem se inspiroval zde na Monaku. Šroub je vystřižen z kousku plechu a na hřídel přilepen sekundovým lepidlem. Kormidlo jsem slepil z kartónu, jeho hřídel je z kancelářské sponky. Hlavní část zátěže představuje motor a zdroje, dále byl model dovážen šrouby a maticemi. 

   Hotový model má po všech úpravách výtlak asi 450 g. Je nabarven barvami Balakryl a Minicolor. Kamufláž odpovídá standardu japonského císařského námořnictva: trup a nástavby šedé, pod čarou ponoru červenohnědá, část paluby pokryta linoleem hnědé barvy. 

 

Vlastnosti modelu

   Model jsem vyzkoušel ve vaně a na rybníce. Jeho plavební vlastnosti jsou poněkud odlišné od předchozí Zuikaku. Ta se pohybuje po hladině celkem klidně a je poměrně stabilní. Torpédoborec pluje docela svižně, jak se na tuto kategorii lodí sluší, se stabilitou je to však horší, čímž model opět nezapře svou předlohu. Při jízdě v kruhu se model výrazně naklání, převrácení sice nehrozí, ale moc hezky to zrovna nevypadá. Na vině je jistě dlouhý a úzký tvar trupu. Značnou roli hraje vysoko položené těžiště dané uložením rozměrného motoru a zdrojů v poměrně nízkém trupu s malým ponorem, nezanedbatelnou hmotnost mají také nástavby. Znatelný vliv má i reakční moment motoru snažící se naklánět model na opačnou stranu než je směr otáčení šroubu. Oba dva zmíněné modely na rybníce úspěšně vzdorovaly i mírným vlnám, přesto je zřejmé, že by jim lépe svědčil malý bazének. Model torpédoborce třídy Kagero je samozřejmě značně nedokonalý a nevyniká ani v maketové přesnosti, ani v kvalitě zpracování, ani v plavebních vlastnostech. Přesto dosažený výsledek pro mě jakožto málo zkušeného modeláře představuje úspěch. Zkušenosti získané při stavbě a pouštění jsou pro mě velice cenné. Hlavním poznatkem je nutnost stavby větších modelů s lepšími nautickými vlastnostmi a prostornějším trupem, který umožňuje zabudování rozměrnějšího vybavení včetně dálkového ovládání zajišťujícího větší komfort při pouštění modelu.

 

OBRÁZKOVÁ GALERIE

Petr Plát - Petr.Plat@seznam.cz